В колонках играет - Gwen Stefani - Hollaback Girl
Настроение сейчас - Круто!

Классная статья! Хоть и на немецки. Вы ее почитайте! там усе понятно! Особенно начало, кода Тома дебилом назвали!!! Круто!!!
"Autor: Lucík

Dneska už po druhý sem letěla k zemi. Že já se rovnou neplazim ty jo aspoň by ty atentátníci neměli tolika práce mě dostat na kolena.

Ne ale teď vážně! Hrozně sem se vyděsila. Nedivte se ve dvě ráno vás v opuštěnym parku někdo sejme k zemi. Co když je to úchylák?

Hm tak to není úchylák hůř je to Tom! Už zase no je tohle normální není! Není!

Tom: jééééééééé ahoooj sme se dlouho neviděli! =) Stýskalo se ti??

Neznámý: Tome ty debile!

Já: auu (pěkně sem si nabila ruku)

Tom: hihi …….

Neznámý: nestalo se ti nic? …… Tome ty si fakt magor. Za střízliva si magor a za opila je to ještě horší.

Já: asi mám po ruce =( ………

Tom: já ti ublížil? =(

Já: to je dobrý nic se nestalo - jen se ze mě zvedni a bude to fajn

Tom: jé promin to sem nechtěl (vlípnul mi pusu na tvář a zvednul se)

Neznámý: já se hrozně omlouvám bolí to moc?

Já: neomlouvej se to se stane - za to nemůžeš

Neznámý: on šel v klidu domů ale viděl tě a najednou se sem rozběhnul

Já: vážně se nic nestalo

Neznámý: tak jo =( ………. Tome jdem domů!

Tom: ne!

Neznámý: a to jako proč?

Tom: já chci jít tady se slečnou =)

Já: ale slečna nechce jít s tebou - slečna s tebou půjde až se vyspinkáš hm

Tom: neeeeeeee nikam nejdu

Neznámý: a dost už mě vážně ser**……..jdem!

Tom: ne bez slečny ne!

Neznámý: nechceš jít s náma já tě pak doprovodim abys nešla sama

Já: nezlob se - musim domů už takhle jdu pozdě - mám to jen kousek

Lhala sem měla sem to ještě hroznej kus ale bolest v ruce se stupňovala a já měla neblahý tušení, že sem si jí zlomila. Nezbejvalo než cestou domů zajít na pohotovost.

Neznámý: slyšíš Tome slečna - jak se jmenuješ?

Já: Lucka

Neznámý: Lucka - to není moc německý jméno

Já: já taky nejsem Němka ale Češka

Neznámý: Češka? Teda …..vůbec to není poznat na to, že nejsi rozená Němka máš skvělej přízvuk. Jak dlouho si tu?

Já: měsíc. Jinak sem sem jezdila za babičkou každý léto

Neznámý: a teď tu si taky jen na léto?

Já: ne bohužel už na furt ………. Já - já už budu muset jít (ta ruka mi asi upadne - bože to je bolest)

Neznámý: bohužel? ……….. jo jasně jdi - a ještě jednou promiň

Neznámý na tom docela vydělal mezi tim co sme si povídali Tom usnul na lavičce a když ho pak probudil nejevil žádnej odpor a myslím, že se bez potíží nechal dovést dom.

No za to já sem měla potíže. Ruka bolela víc a víc a já už přes slzy bolesti neviděla na cestu. Každopádně sem se nějakym záhadnym způsobem doplazila až do nemocnice. Sedla sem si do čekárny a netrvalo dlouho a sestra mě vedla do ordinace. Tam mi píchli něco pro ti bolesti a doktor začal zkoumat mojí bolavou horní končetinu.

Doktor: no slečno obávám se že je to zlomené ……..pro jistotu ale ještě uděláme rentgen

Já: zlomený to snad ne =(

Doktor: jak říkám ale uděláme ten rentgen - sestři doveďte tam slečnu

Sestra mě podepřela pač už mi nesloužili ani nohy. Dovedla mě na rentgen tam mi udělali pár snímků do rodinnýho alba a už sem si to štrádovala zpátky do ordinace.

Doktor si snímky vzal dal je před světlo a sdělil mi že to samozřejmě mám zlomený. Pak mi ještě asi půl hodiny patlali sádru a poslali mě domů. Fajn tak ke vší tý smůle ještě zlomená ruka. Hm máš to u mě Tome fakt že jo.

Zmínila sem se že už bude začátek školního roku. No jo je to tak exot se zlomenou rukou půjde už zítra do školy. Nastupuju sem na gympl. Byla sem se tam podívat škola je fakt hezká. Hrozně veliká a moderně zařízená. Maj tam dokonce vlastní kurty a krytej bazén. No luxus jak se patří. Co se týče vybavení určitě si zvyknu. Ten zbytek - ale jo kamarádi sou přece všude ne.

Po namáhavý noci sem usla jako nic - musim podotknout, že mámu málem trefil šlak když sem přišla s tou sádrou - no a teď už stojim před zrcadlem a snažim se ze sebe udělat co největší krasavici :D nejde mi to!

,,Vypadáš jako debil - takže jako vždycky v tom případě můžeš jít´´ řeknu si pro sebe a vydám se na cestu. Máma mi ještě rozespale popřeje hodně štěstí do novýho ,, života,, a já jdu vstříc svému osudu. Když vlezu do školy nahlásim do jakýho ročníku se chystám a hned vyfasuju rozvrh. Teda ty němčouři se ale flákaj u nás máme rozvrhy stokrát horší. Na rozvrhu je napsáno i která je moje ,,domovská,, třída a tak tam po chvilce hledání zapluju. Třída je plná ječících spolužáků ani jeden z nich si nevšim, že sem dorazila. Asi je to tak lepší. Zaberu si místo v poslední lavici u okna a rozhlížím se abych si okoukla přítomné. Téměř všichni stojí okolo jedné lavice a vesele se baví.

Konečně zvoní a třída se rozestoupí do svých lavic a mě čeká celkem velkej šok. Celou dobu všichni stáli okolo Toma. Nekecám okolo toho Toma co mi zlomil ruku a dvakrát na mě spáchal atentát. No já padám. Do třídy najednou vejde postarší učitel v bílém plášti. A asi bude chemie už se vidim jak poberu chemii v němčině i v češtině mi dělala značný problém. Učitel si zasedne za katedru otevře třídnici a začne v ní listovat a prohlížet si seznam studentů.

Učitel: s potěšením shledávám, že sme tu v plném počtu dokonce tu vidím i pány Kaulitze co to že ste nás poctili takhle na začátku roku svou přítomností??

Vůbec sem nevěděla o kom se mluví a proč se o nich takhle mluví. Překvapením pro mě bylo, když na otázku učitele odpověděl Tom.

Tom: hm možná že je to právě protože je teprve začátek roku nebojte pane profesore dlouho se tu nezdržíme

Učitel: o jaké zklamání …….. jistě se nám bude všem stýskat

Hm asi kluky Kaulitze nemá rád, už jen tón jakým s Tomem mluvil tomu napovídal. Nicméně se dal zase do čtení seznamu a po chvilce se zarazil u mého jména.

Učitel: kdo je Lucie??

Sakra já tu nejsem pomoc. Moji nový spolužáci se začali rozhlížet po třídě protože byli zvědavý stejně tak jako profesor chemie. Mě bylo celkem dobře když o mě nikdo nevěděl moje inkognito bylo právě zrušeno.

Já: To budu nejspíš já

Ozvala sem se z poslední lavice a všichni se na mě otočili a prohlíželi si mě jak nějakýho mimozemšťana, kterej právě navštívil vzdálenou planetu Zemi.

Učitel: tak nejspíš nebo určitě?

Já: nejspíš určitě

Učitel: vy jste tu nová?

Já: ano

Učitel: no tak co kdybyste se nám trochu představila?

Já: To je dobrý

Učitel: ale nemluvte hlouposti - stoupněte si a řekněte svým spolužákům něco o sobě

Já: (ta potupa bože - jen se nečervenej!!!!!) fajn no tak já sem Lucka je mi 17 a před měsícem sme sem s mojí rodinou přestěhovali z Čech. Mám ráda muziku a zvířata. ………stačí to takhle pane profesore?

Učitel: myslím že to bylo velmi vyčerpávající posaďte se

Kecla sem si na židli a zajela co nejvíc pod stůl aby mě nebylo vidět. Spolužáci po mě furt pokukovali. Učitel začal vykládat látku z který sem nepochopila ani slovo ale jinak fajn. Mluvil asi 20 minut když mi někdo podal lístek. Říkám někdo protože netušim jak se to co sedí přede mnou jmenuje."